Vodní paní

Kdo je Vodní paní?

Je to postava ze stejnojmenné pohádky Boženy Němcové; nadpřirozená bytost Vodní paní symbolizuje vše, co voda pro člověka znamená ve spojení s ženskou stránkou. Voda představuje to, co je v naší duši pohyblivé, dynamické, měnivé, nestálé – svět naší přirozené instinktivní duše, tužeb, pocitů, emocí, fantazií. Je to hlubina ženské duše a také feminní stránky muže (jeho vnitřní ženy – Animy). Bez plného kontaktu s ní můžeme být vydáni na pospas jejím impulzům, náporům, rozmarům a démonům jako loďka na rozbouřené hladině oceánu, anebo být odříznuti od zdroje životní síly a nehybně přežívat v bezvětří psychické stagnace a strádání.

Jak souvisí pohádka a zdraví?

Jungovsky orientovaná psychoterapie objevila, že svět pohádek, mýtů, dávných příběhů má velký význam i pro duši moderního člověka: je plná pravzorů, archetypů, které reprezentují způsob, jak je organizována naše hlubinná psýché. Zvláštností lidské existence je to, že tato vrstva na nás silně působí, aniž si to uvědomujeme. Tlak rodiny, sociální skupiny, kultury nás nutí ztotožňovat se jen se svou vnější stránkou, a tak účinek nevědomých tendencí může zůstat téměř nepovšimnutý… a přesto nás hluboce ovlivňovat.

V běhu každodenních všedních starostí nebývá příležitost, abychom se více ponořili ke svým hlubokým prožitkům, zasutým emocím, bytostným potřebám a touhám. Většinou se nám tak daří vůlí zastavit niterné impulzy a tendence, nebo je alespoň regulovat tak, aby naše vnější psychická tvář odpovídala obrazu, který jsme si o sobě vytvořili – velmi často podle očekávání našich blízkých. Naše skutečné já pak zůstává skryté a nevyslyšené.

Průběh přirozeného psychického vývoje je ale proces, který nás vede k postupnému „přesměrování“ psychických sil: od udržování vnějších uhlazených hranic a pevných psychických struktur k rozpuštění všeho, co je pro naplňující a spokojený život zbytečné.  I každá životní krize má velký potenciál změny: můžeme sami sebe osvobodit z omezujícího krunýře identity, kterou nám svým strachem vštípilo prostředí, v němž jsem vyrůstali. Stáváme-li se sami sebou, jsme otevřenější vůči svému niternému prožívání, jsme ochotnější nechat vše plynout přirozeněji a volněji. Využíváme více svou kreativitu, jsme autentičtější, prožíváme více vnitřní svobody a radosti.

Jak pomáhá Vodní paní?

V pohádce postava Vodní paní (a potažmo voda v nejrůznějších podobách) doprovází hrdiny rozmanitými životními peripetiemi a je zprostředkovatelkou nejrůznějších změn. Je symbolem pozitivní ženské postavy, zosobněním moudrosti a schopnosti překonávat nepřízeň osudu či těžké chvíle. Pomáhá všude tam, kde je třeba se posunout, přijmout nové aspekty sebe sama, proměnit se.

Podobně v procesu sebeuzdravování jde také o doprovázení na cestě sebeobjevování a růstu. Dobrý terapeut vytváří s klientem spolehlivý a bezpečný vztah na cestě, kdy často čelíme (podobně jako v mýtech a pohádkách) nebezpečným situacím, zlým postavám, trápením a těžkému údělu. Stejně jako voda umožňuje terapeut kontakt s hlubinou, s naším nitrem – tak aby nebyla nebezpečná, ale životodárná.

Ve své práci spojuji  psychoterapii a přístup tradiční orientální medicíny. Účelem psychoterapie je vytvořit psychologicky vhodné prostředí k vlastnímu růstu, kde ve skutečném osobním vztahu klient zažije empatické porozumění a nehodnotící atmosféru citového přijetí. Orientální přístup ke zdraví hledá způsoby, jak obnovit ztracenou rovnováhu, vnímá člověka jako propojený celek a je výrazně zaměřený na prevenci.

Obě cesty – psychoterapie i vodní terapie Watsu® založená na principech tradiční orientální medicíny – jsou velmi dobře slučitelné a vytvářejí synergii. Výsledný efekt je lepší než při uplatnění obou terapeutických metod samostatně. Psychoterapie přináší hlubší sebeporozumění a sebeakceptaci, umožňuje získat nové zkušenosti v sociálním poli a rozvíjí sebereflexi – schopnost vnímat vlastní niterné prožitky bez posuzování. Vodní terapie nabízí unikátní způsob, jak znovu získat přirozený kontakt s tělem, s vlastní instinktivní stránkou, s přirozeným prožitkovým proudem. Pomocí hluboké relaxace a uvolnění blokád napjatých svalů a šlach tak klient získává možnost zažít své „základní nastavení“ – čistou formu existence: bytí oproštěné od stresu a nánosu nepravé identity.

Psychosomatický přístup ukazuje, že většina obtíží a nemocí souvisí s neúplným prožíváním sama sebe: v průběhu života jsme nuceni (v zájmu psychického přežití) se oddělovat od hlubších prožitkových rovin, vytěsňovat určité spektrum emocí z našeho vědomí, vytvářet sami v sobě zábrany, které brání našemu sjednocení. Naše já není celistvé a nemoc je symbolickým vyjádřením nejhlubších pocitů našich ztracených částí, které potřebují být vyslyšeny a přijaty. V každém okamžiku však existuje možnost sebeuzdravení: nalezení cesty k sobě, k vnitřnímu klidu a spokojenosti.